Shinto přerývaně oddechoval. Zatím co doktor promíchával čirou tekutinu podobnou vodě. Přisipal do ní podivný prášek, jenž klesl ke dnu a pomalu se rozpouštěl. čímž tekutinu zbarvoval do červena. Potom malou čistou hadérkou s jemným prošíváním na jednom z jejich cípů oteřel kraj misky, v niž tekutinu promíchával a palcem zatlačil na Shintoovu bradu. Jeho ústa se otevřela a on pomalu vlil tekutinu do jeho krku.
Najednou se otevřeli dveře.
" Prosím odpusťte." byli slyšet nějaké hlasy "Hluboce se omlouvám..."
" Jdi mi z očí." sikl císař, jehož tváře byly sepjaty v tvrdém výrazu a doktorův pobočník se klidil.
Pan Tumiko se okamžitě postavil na nohy a hluboce se uklonil.
" Co se stalo?" zeptal se Císař a zahleděl se na Shintoovo bezvládné tělo "Doputovala ke mné správa, že se zhnroutil."
" Ano." souhlasil Doktor, stále skloněný hluboko k zemi. Císař mu pokynul a on se narovnal "Císař si přeje slyšet více?" optal se zdvořile a zadíval se do císařovy tváře
" Samozřejmě." řekl císař a posadil se na sedačku umýstěnou na malém vyvýšeném stupínku u stěny za průhledným závěsem sepnutým na bok sponou.
" Mladý pan Shinto nejspíše onemocněl jakýmsi druhem nemoci, při níž ztrácí pohyblivost."
" Jak vážné to je?"
" Pohyblvosti nabyje vždy do několika hodin, dne či dvou." pokračoval doktor "Léky, kterému mu podávám, pomáhají."
" Je ta nemoc léčitelná?" zeptal se císař a Doktor rozpačitě pokrčil rameny
" Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal pane, žádné svitky ani učení, které jsem prozkoumal nepopisují takové onemocnění. Vypadá to, jako-by záchvaty přicházely téměř pravidelně vždy po několika dnech."
" Dobrá..." přerušil jej Císař "Může zemřít?"
" Tuto možnost nevylučuji, avšak není pravděpodobná." Doktor, jenž si byl vždy jist a jeho tvář vyzařovala klid cokoli se dělo, teď vypadal nesvůj. Pokojem zavládlo ticho a císař se díval na Shintoa, jenž ležel na hadrovém lůžku na zemi přikryt těžkými přikrývkami, jenž měli zdržet teplo v jeho bezvládném těle. Jeho dlouhé vlasy leželi ve volném drdolu u jeho odhaleného krku a na čelu měl vodou nasáklé obklady.
" Je schopen psaní?" zeptal se Císař konečně
" Ano." odpověděl rychle doktor a znovu nastalo ticho "Jeho mysl zůstává nedotčena, avšak nemohu určit,jak se nemoc bude vyvíjet."
" Dobrá." řekl znovu Císař tiše
Aemiho pokoje byl ztmavlé. Sám zhasnul většinu svíček a nechal hořet jen několik svícnů u vchodu, avšak v pokoji, kde ležel v bohaté zdobené posteli s mnoha závěsy. Pan Tumiko se nenechal ohlásit a sám vešel do jeho pokojů. Aemi pootevřel oči a zadíval se na postavu, jenž byla vidět za četnými průhlednými závěsy, jak se přibližuje k jeho ložnici.
" Pane." uklonil se Doktor, když se jejich pohledy setkali. Aemi odvrátil tvář
" Odejdi." řekl, ale pan Tumiko přešel blíže k jeho lůžku. Zadíval se na svrchní šactvo, jenž měl stále na sobě a jeho vlasy zapletené do složithé vzoru zajištěného sponou.
" Shintoovi se daří lépe." řekl a posadil se na malou zdobenou stoličku u hlavy Aemiho postele. Bylo ticho. Pan Tumiko čekal, zda-li Aemi něco neřekne, ale ten jen ležel na lůžku s hlavou odvrácenou "Je silný." pokračoval, když Aemi nic neřekl "Odhodlaný bojovat, statečný."
" Bojí se." hlesl Aemi "Jeho oči jsou plné strachu."
" Ale srdce vyplňuje odvaha a síla."
" O jeho srdci nic nevíte." řekl Aemi a nepatrně se pohnul
" Ne." souhlasil doktor "Opavdu toho nevím mnoho." chvíli se odmlčel a zadíval se na Aemiho, který se přetočil na bok tak, že byl k panu Tumikovy zády.
" Pane, se vší úctou, prosím, aby jste nepolevil ve své lásce k němu, jeho mysl je slabá a sám by se mohl ztratit." Aemi doslova cítil, jak mu krev protéká srdcem, jenž zběsile pulzovalo pře ěch slovech. Bylo to přesně to, co potřeboval. Slyšet že někoho miluje, že je stále shopen lásky, že to co cítí není jen obyčejný strach.
Pan tumiko mu opatrně položil ruku na rameno "Pomohu vám se uložit k spánku." řekl a přetočil jej zpět na záda "Den byl jistě vysilující a vy si potřebujete odpočinout."
Aemi se posadil na lůžku a poté si stoupnul. Pan Tumiko mu pomohl se svlečením svrchních, bohatých Yukat a rozestlal jeho lůžko. Princ si omyl ruce a unaveně si lehnul do přikrývek. Byl vyčerpaný a jeho víčka se již zavírala, když Pak Tumiko přenesl svícny ode dveří na balkon tak, aby co nejméně světla dopadlo k Aemiho ložnici a odešel.
Shinto se probudil časně k ránu. Slunce sotva vyšlo na oblohu. Jeho mysl byla otupělá a jeho tělo se nepatrně třáslo. Pan tumiko nejspíše v noci usnul, když u něj seděl, neboť teď měl hlavu položenou na rameni potichu oddechujíc v klidném spánku v křesle opodál a na stolečku vedle něj byli rozskládány léky pro Shintoa. Ten se na svém hadrovém tvrdém lůžku ztěžka posadil a sledoval své třesoucí se ruce. Cítil se slabý, ale i tak se po chvíli pokusil postavit a když zjistil, že to nedokáže, spadnul zpět k lůžku. Rána jeho ěla o zem Pana tumika, jehož spánek byl velmi jemný, probudila a on sebou škubnul.
" Pane shinto." reagoval hned, jak ho viděl ležet mimo lůžku "Nenamáhejte se." přispěchal k němu a pomohl mu zpět na lůžku. Hlavu mu podložil jedním z vyšívaných bohatých polštářů a zkontroloval tep.
" Aemi." řekl velmi tiše Shinto
" Pán šel pozdě spát." řekl Tumiko také tiše "bude spát dlouho, byl vyčerpán."
Shinto mlčel a zavřel oči. Spánek nepřicházel, neboť byl již odpočatý dost, ale jeho tělo bylo stále vysílené a nepohybovalo se moc dobře. Znovu oči otevřel. Pan Tumiko teď stál u stolečku vedle svého křesla a mýchal léky. Shinto se pohledem zatoulal ke svému nízskému stolku u kterého většinou psal básně a když uviděl, že jsou na něm stále pergameny, převalil se na bok a snažil se odplazit k němu. Pan Tumiko se otočil zrovna když sahal po svitkách a rychle mu přispěchal napomoc. Přisunul mu ke stolku nizounké křeslo s vysokým opěradlem a Shinto strčil nohy pod stůl. Roztřesenýma rukama vzal pergameny a roztáhnul je.
Pan Tumiko k němu přešel a podal mi malou plytkou mysku s lékem, který Shinto co nejrychleji vypil. Cítil, jak mu vlažný nápoj s podivnou chutí, jaká by se očekávala od hnilobného zápachu, klesá tělem. Pokusil se uchopit uhel ležící v dřevěné krabičce vedle na kraji stolu ale jediného čeho docílil bylo převržení krabičky na stůl a vysipání všech uhlů zevnitř. Pan Tumiko stál u stolku a pokukoval opatrně po Shintoovy, zatímco se snažil namýchat další lék. Shinto se mezitím snažil znovu vzít jeden uhel, ale ten mu vypadl z ruky a odkutálel se na zem. pokusil se tady vzít druhý, ale rozdrtil ho v dlani. Třetí mu znovu vypadl, ale napočtvrté už uhel uchopil správně a rozmáchl se s ním po pergameně. Napsal několik slov a potom uhel v křeči rozdrtil o pergamen.
Pan Tumiko přivřel oči a přešel k němu s dalším lékem.
Najednou se otevřeli dveře.
" Prosím odpusťte." byli slyšet nějaké hlasy "Hluboce se omlouvám..."
" Jdi mi z očí." sikl císař, jehož tváře byly sepjaty v tvrdém výrazu a doktorův pobočník se klidil.
Pan Tumiko se okamžitě postavil na nohy a hluboce se uklonil.
" Co se stalo?" zeptal se Císař a zahleděl se na Shintoovo bezvládné tělo "Doputovala ke mné správa, že se zhnroutil."
" Ano." souhlasil Doktor, stále skloněný hluboko k zemi. Císař mu pokynul a on se narovnal "Císař si přeje slyšet více?" optal se zdvořile a zadíval se do císařovy tváře
" Samozřejmě." řekl císař a posadil se na sedačku umýstěnou na malém vyvýšeném stupínku u stěny za průhledným závěsem sepnutým na bok sponou.
" Mladý pan Shinto nejspíše onemocněl jakýmsi druhem nemoci, při níž ztrácí pohyblivost."
" Jak vážné to je?"
" Pohyblvosti nabyje vždy do několika hodin, dne či dvou." pokračoval doktor "Léky, kterému mu podávám, pomáhají."
" Je ta nemoc léčitelná?" zeptal se císař a Doktor rozpačitě pokrčil rameny
" Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal pane, žádné svitky ani učení, které jsem prozkoumal nepopisují takové onemocnění. Vypadá to, jako-by záchvaty přicházely téměř pravidelně vždy po několika dnech."
" Dobrá..." přerušil jej Císař "Může zemřít?"
" Tuto možnost nevylučuji, avšak není pravděpodobná." Doktor, jenž si byl vždy jist a jeho tvář vyzařovala klid cokoli se dělo, teď vypadal nesvůj. Pokojem zavládlo ticho a císař se díval na Shintoa, jenž ležel na hadrovém lůžku na zemi přikryt těžkými přikrývkami, jenž měli zdržet teplo v jeho bezvládném těle. Jeho dlouhé vlasy leželi ve volném drdolu u jeho odhaleného krku a na čelu měl vodou nasáklé obklady.
" Je schopen psaní?" zeptal se Císař konečně
" Ano." odpověděl rychle doktor a znovu nastalo ticho "Jeho mysl zůstává nedotčena, avšak nemohu určit,jak se nemoc bude vyvíjet."
" Dobrá." řekl znovu Císař tiše
Aemiho pokoje byl ztmavlé. Sám zhasnul většinu svíček a nechal hořet jen několik svícnů u vchodu, avšak v pokoji, kde ležel v bohaté zdobené posteli s mnoha závěsy. Pan Tumiko se nenechal ohlásit a sám vešel do jeho pokojů. Aemi pootevřel oči a zadíval se na postavu, jenž byla vidět za četnými průhlednými závěsy, jak se přibližuje k jeho ložnici.
" Pane." uklonil se Doktor, když se jejich pohledy setkali. Aemi odvrátil tvář
" Odejdi." řekl, ale pan Tumiko přešel blíže k jeho lůžku. Zadíval se na svrchní šactvo, jenž měl stále na sobě a jeho vlasy zapletené do složithé vzoru zajištěného sponou.
" Shintoovi se daří lépe." řekl a posadil se na malou zdobenou stoličku u hlavy Aemiho postele. Bylo ticho. Pan Tumiko čekal, zda-li Aemi něco neřekne, ale ten jen ležel na lůžku s hlavou odvrácenou "Je silný." pokračoval, když Aemi nic neřekl "Odhodlaný bojovat, statečný."
" Bojí se." hlesl Aemi "Jeho oči jsou plné strachu."
" Ale srdce vyplňuje odvaha a síla."
" O jeho srdci nic nevíte." řekl Aemi a nepatrně se pohnul
" Ne." souhlasil doktor "Opavdu toho nevím mnoho." chvíli se odmlčel a zadíval se na Aemiho, který se přetočil na bok tak, že byl k panu Tumikovy zády.
" Pane, se vší úctou, prosím, aby jste nepolevil ve své lásce k němu, jeho mysl je slabá a sám by se mohl ztratit." Aemi doslova cítil, jak mu krev protéká srdcem, jenž zběsile pulzovalo pře ěch slovech. Bylo to přesně to, co potřeboval. Slyšet že někoho miluje, že je stále shopen lásky, že to co cítí není jen obyčejný strach.
Pan tumiko mu opatrně položil ruku na rameno "Pomohu vám se uložit k spánku." řekl a přetočil jej zpět na záda "Den byl jistě vysilující a vy si potřebujete odpočinout."
Aemi se posadil na lůžku a poté si stoupnul. Pan Tumiko mu pomohl se svlečením svrchních, bohatých Yukat a rozestlal jeho lůžko. Princ si omyl ruce a unaveně si lehnul do přikrývek. Byl vyčerpaný a jeho víčka se již zavírala, když Pak Tumiko přenesl svícny ode dveří na balkon tak, aby co nejméně světla dopadlo k Aemiho ložnici a odešel.
Shinto se probudil časně k ránu. Slunce sotva vyšlo na oblohu. Jeho mysl byla otupělá a jeho tělo se nepatrně třáslo. Pan tumiko nejspíše v noci usnul, když u něj seděl, neboť teď měl hlavu položenou na rameni potichu oddechujíc v klidném spánku v křesle opodál a na stolečku vedle něj byli rozskládány léky pro Shintoa. Ten se na svém hadrovém tvrdém lůžku ztěžka posadil a sledoval své třesoucí se ruce. Cítil se slabý, ale i tak se po chvíli pokusil postavit a když zjistil, že to nedokáže, spadnul zpět k lůžku. Rána jeho ěla o zem Pana tumika, jehož spánek byl velmi jemný, probudila a on sebou škubnul.
" Pane shinto." reagoval hned, jak ho viděl ležet mimo lůžku "Nenamáhejte se." přispěchal k němu a pomohl mu zpět na lůžku. Hlavu mu podložil jedním z vyšívaných bohatých polštářů a zkontroloval tep.
" Aemi." řekl velmi tiše Shinto
" Pán šel pozdě spát." řekl Tumiko také tiše "bude spát dlouho, byl vyčerpán."
Shinto mlčel a zavřel oči. Spánek nepřicházel, neboť byl již odpočatý dost, ale jeho tělo bylo stále vysílené a nepohybovalo se moc dobře. Znovu oči otevřel. Pan Tumiko teď stál u stolečku vedle svého křesla a mýchal léky. Shinto se pohledem zatoulal ke svému nízskému stolku u kterého většinou psal básně a když uviděl, že jsou na něm stále pergameny, převalil se na bok a snažil se odplazit k němu. Pan Tumiko se otočil zrovna když sahal po svitkách a rychle mu přispěchal napomoc. Přisunul mu ke stolku nizounké křeslo s vysokým opěradlem a Shinto strčil nohy pod stůl. Roztřesenýma rukama vzal pergameny a roztáhnul je.
Pan Tumiko k němu přešel a podal mi malou plytkou mysku s lékem, který Shinto co nejrychleji vypil. Cítil, jak mu vlažný nápoj s podivnou chutí, jaká by se očekávala od hnilobného zápachu, klesá tělem. Pokusil se uchopit uhel ležící v dřevěné krabičce vedle na kraji stolu ale jediného čeho docílil bylo převržení krabičky na stůl a vysipání všech uhlů zevnitř. Pan Tumiko stál u stolku a pokukoval opatrně po Shintoovy, zatímco se snažil namýchat další lék. Shinto se mezitím snažil znovu vzít jeden uhel, ale ten mu vypadl z ruky a odkutálel se na zem. pokusil se tady vzít druhý, ale rozdrtil ho v dlani. Třetí mu znovu vypadl, ale napočtvrté už uhel uchopil správně a rozmáchl se s ním po pergameně. Napsal několik slov a potom uhel v křeči rozdrtil o pergamen.
Pan Tumiko přivřel oči a přešel k němu s dalším lékem.