Kyoshi vešel do Shintoova pokoje. Shinto seděl v křesle s vysokým opěradlem a na plochých opěradlech pro ruce, měl položený malý přensosný stoleček. obě ruce měl položené na něm, v jedné křečovitě svíral uhel a snažil se psát na pergamen.
Když Shinto uviděl Kyoshiho, jeho ruka s uhlem znovu ochabla
" Už se můžu hýbat." řekl "Jdi prič, na nic tě nepotřebuji."
" Nejsem tady, protože by jsi mne potřeboval." řek kyoshi. Shinto jednou rukou převrhnul stoleček a ten s rachotem dopadnul na zem. papír se svezl a ladně přistál o kousek dál. Uhel, který měl Shinto v ruce, odhodil stranou a ztěžka se postavil na nohy. zavrávoral ale i tak šel rychle ke dveřím. strčil do Kyoshiho a přitiskl ho na papírovou zdobenou stěnu, která se prve prohnula a potom několik příček ruplo. Než stačili služební venku dveře odsunout, zavrávoral shinto, spadnul na kyoshiho a dveře se pod nimi prolomili.
" Pane Kyoshi! Pane anabi!" vykřiklo několik služebných a oba je začalo sbírat.
" Nechte mne." sikl Kyoshi a sám se vyhoupnul na nohy. Shintoa však museli podpírat. Rychle ho posadili zpět do křesla a on tam jen vyčerpaně ležel
" pane, vy jste v pořádku?" ptali se služební Kyoshiho, který si spravoval svrchní kimona
" Ano." řekl kyoshi bez zájmu "Naštěstí je lehčí, než se zdá." Shinto kyoshiho probodnul pohledem a odkopnul težkou děku, kterou se na něj snažili položit služební. Ti se jí znovu chopili a než ji znovu odkopnul, pokoušeli se o to znovu. nakonec ji složili a položili zpět na nízskou skříňku u dřevěné stěny.
Kyoshi přešel k Shintoovy, který vyčerpaně pootočil hlavu k němu
" Jdi prič." řekl "Nechci tě tu už nikdy vidět."
" Doufám, že už se neuvidíme." řekl kyoshi tiše a zamířil rychle prič. Služební mezitím sbírali zbytky posuvných dveří.
" Pane Kyoshi." uklonil se kuchař kyoshimu, když vešel do jeho pokoje s jídlem a pitím pro Shintoa. Položil jej na stoleček a znov se uklonil. kyoshi vstal od nízkého pracovního stolu se štětcem a černým barvivem a posadil se ke stolku, u kterého bylo jídlo. Pokynul i kuchaři a ten se posadil naproti němu. Z širokého záhybu svého úboru vytáhnul plátěný pytlíček a na stole ho rozvázal
" Máš sebou i ostatní kořeny?" zeptal se kyoshi, v jeho hlase zněla, témař nerozeznatelná, zvědavost a ... chtíč? Kuchař na něj krátkou vteřinu hleděl , skoro až vystrašenýma očima a potom znovu sáhnul do záhybu. vytáhl postupně všechny kořeny a znovu se na kyoshiho podíval "Skvělě." řekl Kyoshi a sám pro sebe se usmál. Poděj mu ty tři kořeny, jenž působí postupně." řekl Kyoshi, hlasem, kterým normálně člověk vybírá kvítí v obchodě, nedbalým a nezaujatým " A také ten proti pohyblivosti." řekl a dlouhými prsty si přisunul podnost s jídlem blíže, aby na něj viděl. Potom ho přisunul zpět ke kuchaři a zatím co ten strouhal kousky kořenů do rýže, zvednul se a vrátil se zpět k nízkému psacímu stolku.
Doktor převzal od kuchaře podnost s jídlem a přeměřil si jej pohledem. kuchař už odcházel, když ho tumiko zastavil a do ruky mu podal mističku s nějakou omáčkou na rýži. Kuchař se znovu uklonil a ráznými, velmi rychlými kroky se vydal prič. Nějací služební zrovna pokládali nové dveře na zem a chtěli je začít montovat zpět a doktor je jen obešel. Shinto seděl pořád v tom křesle a obličej měl odvrácen k balkonu. Díval se na Aemiho posuvné dveře na balkon, jenž byly pootevřené. V pokoji se svítilo ale Shinto neviděl ani obrys Aemiho.
Tumiko položil podnost s jídlem na stoleček vedle jeho křesla a i když se Shinto díval jinam, zkontroloval jeho tep a teplotu. potom se k němu Shinto otočil, neboť ucítil jemnou vůni jídla a vzal si od něj mísu s rýží. Pomalu a ještě stále trošku roztřeseně si bílá zrnka nabíral mezi hůlky a posunoval do úst, jeho třes však, jako-by sílil.
najednou mu miska vykouzla z prstů, Tumiko ji rychle zachitil a položil na podnost, Shinto sebou několikrát silně škubl a potom se jeho tělo roztřáslo. Odvrátil hlavu k balkonu a aniž by věděl, zda-li je to halucinace, měl pocit, že ve dveřích protějšího pokoje vidí aemiho, když se však podíval znovu, aemi tam nebyl.Jeho tělo se neovladatelně třáslo, jako-by mu byla zima, každý pohyb, sebemenší, ho stál mnohem více úsilí a jeho oči se zavřeli.
Slyšel, jak Tumiko volá na služebné o pomoc a jak ho rychle pokládá na zem. něčím mu podložil hlavu a ramena mu pevně přitiskl k tělu.
Shintoo pootevřel oči, aby viděl právě včas cíp bohatě zdobeného kimona. Aemi, jenž se zjevil ve dveřích, k němu rychle přiběhl a poklekl u něj
" Viděl jsem nějaký ruch z mého pokoje..." začal rychle vysvětlovat, roztřesenějším hlasem, než měl očividně v úmyslu, ale i tak zněl docela přesvědčivě.
" Pa.. Pane." vysoukal ze sebe Shinto. cítil, jak třes pomalu polevuje, ale přezto se nemohl téměř vůbec hýbat.
" Bude lepší, když se vrátite zpět do svého pokoje, pane anabi." řekl Tumiko
" Ne!" zaprostestoval okamžitě Shinto, Aemi se však velmi pomalu postavil a rychle vyšel ven
" Pane!" zavolal za ním Shinto
" Přijde později." sklonil se nad ním doktor a tiše zašeptal.