na Blog.cz

" Pane, prosím!" kuchař klečel před svým stolem a hlavu měl položenou na kolenou "prosím ..." neměl odvahu se vzepřít Kyoshimu, který rozuzuřený, stál nad ním

" JAK JSI MOHL OPOMENOUT MNE NEUPOZORNIT?!" vykřikl Kyoshi a ruce držel v pěst "Jak jsi mohl?!" řval "Mohl zemřít!"

" Sám pro něj chcete smrt." hlesl kuchař ale nevzhlédl.

" Přirovnáváš šílenství ke smrti?!" vykřikl rozzuřeně Kyoshi

" Duše se ztrácí." řekl kuchař "Pane prosím, odpusťěte!"

Kyoshi planul vzteky " Tohle..." zatnul zuby "Tohle už se nikdy nesmí stát." řekl "Od zítřka budeš jídlo do mého pokoje, pro něj, nosit ty sám. Měj u sebe všechny tři kořeny."

" Ano pane." kuchař na zemi se chvěl strachy

" A ZJISTIĚ VŠE O DÁVKOVÁNÍ!" vykřikl ještě kyoshi, než práskl posuvnými dveřmi. Rozzuřeně proletěl kuchini a mířil zpět do hlavního paláce.

Aemi sledoval, jak jeden z rádců šeptá drhému něco do ucha, když ho míjeli. Na chívli ho popadl strach, že jeho vztah k Shitoovy byl odhalen, ale poté ho napadla ještě horší myšlenka a to, že Shintoo je opravdu mrtvý. Až doteď však nepomyslel na čaj, který mu sám donesl. Podvědomě za to cítil vinu, ale stále ještě nevěděl, proč. Když už byl skoro u svých komnat, ozvaly se rychlé, cupitavé kroky a když se otočil, nějaká služebná k němu právě doběhla. Hluboce se uklonila

" Prosím pane." vydechla "odpusťě, že vás ruším od vašich ctihodných činností." Aemi jí pokynul a ona se narovnala. Tvář měla slyčnou a jemnou, ale v něm neprobudila žádný chtíč, jako u tváře Shintoa "Urozený pan Tumiko mi nařídil vás vyhledat a informovat o stavu pana Anabiho." Aemi potevřel ústa. Tumiko byl císařův doktor "Pan Tumiko poslal zprávu i Císaři, ale vám ji poslal zvláště."

" Proč?" zeptal se až zostra Aemi

" Pan Anabi se po vás ptal." aemimu se zatajil dech a doufal, že nebylo nic vidět na jeho tváři. Ten hloupý.... Copak chce prozradit jejich vztah?! Takto okatě... Ne, mohl za to už on sám Aemi. Mohl za to on. Shinto má právo se po něm ptát, ničemu už uškodit nemůže.

" Pane?" vytrhla ho z myšlenek služebná "Pan Tumiko mne prosil, abych vás doprovodila do jeho ...."

" Ano." řekl okamžitě Aemi "Ano jistě." řekl a bez dalšího slova ji obešel. Vydal se směrem k komnatám doktora. Všichni služební šli za ním, jeho kroky byl rychlé a nedočkavé, služebná se držela v těsné blízkosti za cípem jeho svrchní Yukaty ale on jí nevěnoval sebemenší pozornost. Snažil se nemyslet na to nejhorší.

" Říkal doktor s panem Anabim je?" zeptal se služebné.

" Ne pane." řekla služebná, jako-by se ho bála.

Konečně dorazili k pokojům, Služebná jej rychle, s úklonou, obešla a otevřela dveře jedné z místnosti v doktorově chodbě. Aemi vstoupil a služebnictvu pokynul, aby zůstali venku na chodbě. Doktor odehnal všechny své pomocníky a ti odešli do vedlejší místnosti.

Pan Tumiko se hluboce uklonil

" Omlouvám se za tu opovážlivost vás zavolat pane ale..."

" Vím." řekl "Pan Anabi se po mne ptal." řekl a rozhlédl se po místnosti. Shintoa však nikde neviděl. na stolech byly různé šupletníky, mystičky, lahvičky a pomůcky, na zemi postavené vysoké židle a na vysokých šupletníkách s bilinkami položené různé další věcy, kosti, lebka a několik balíků, u nichž nebylo určitelné, co je uvnitř.

" ano pane." přisvědčil doktor "Když dovolíte, zavedu vás k němu." Aemi se narovnal a věnoval mu lhostejný pohled "Pan omlouvám se za smělost, ale nejspíše vím, co je mezi vámi, pane, a...."

" Mlč." řekl ostře Aemi

" Nikdo se to nedozví." řekl rychle doktor a znovu se hluboce ukloni. Aemi pokynul a on se znovu narovnal.Rukou pokynul ke dveřím do další místnosti. Aemi teď vypadal nadmíru nervózně. Pomalu se k nim vydal a doktor se znovu uklonil.

Shinto ležel na vysokém stole, vystlaném makkými deky. U jeho lůžka byla vysoká stolička a přisunutý stoleček se dvěmi poličkami. Na spodní byly různé lahvičky a mističky s mastičkami a tekutinami. Na horní byla široká velká kovová mísa, přez jejíchž okraje vyseli dva bělostné obklady nasáklé vodou z mísy. vedle mísy leželi nějaké bilinky a další mistička. Aemi k Shintoovy přešel. Byl oděn jen v jednom, bělostném kimonu, které odhalovalo jeho krk, ramena i jeho dokonalou hruď. Aemiho znovu pýchlo u srdce a do plic se mu nedostávalo vzduchu. Lampa umístěná nad shintoem osvělovala jeho dokonalé, odhalené tělo, bez jakékoli vady. Až teď si uvědomil, jak i v záži žlutého ohně, je jeho pokožka bělostně bledá. Než stačil zaregistrovat, že se jeho hruď jemně nadnáší a padá zpět, zadržel dech v panice, že je mrtev. na odhalených zápěstích, na krku a na čele měl studené obklady, po spánku do černých vlasů, mu sklouzla kapka ale on se ani nehnul.

" Spí." řekl doktor, a aemi se leknutím otočil na něj. Rychle však zase otočil pohled k Shintoovy a přešel blíže "Jeho srdce je silné, kdyby nebylo, dopadlo by vše jinak."

" Co se mu stalo?" zeptal se Aemi a snažil se, aby v jeho hlase nebyla slyšet přehnaná starost, ani pocit vyny.

" Něco oslabilo jeho svaly." řekl "Nedokážu více určit." skonil hlavu v rychlé úklon.

" Dobrá." řekl Aemi a lehce se dotkl jeho chladné pokožky "Je na tom špatně?"

" Ne tak docela." řekl doktor a přešel z druhé strany Shintoova lůžka "Má vysoké horečky a jeho pohyblivost je stále špatná, ale v těch chvílích, kdy je vzhůru se snaží hýbat i mluvit. Léčení by nemělo být moc obtížné." pohldél na Aemiho, který se snažil, aby se jeho obličej nezkroutil do bolestného zoufalého výrazu.

" Jak rychle se vyléčí?" zeptal se aemi a hypnotizoval pohledem jeho nadyvihující se hruď .

" Do týdne by se mělo vše mnohem zlepšit." odpověděl doktor v malé úkloně. Aemi teď přejížděl pohledem jeho klidnou bledou tvář "Pane, vy jste v pořádku?" Aemi se nan něj rychle podíval podavým pohledem

" Proč?" zeptal se nejistě

" Chci vyloučit, že je nemoc přenosná."

" Ano, cítím se dobře." řekl a pohledem znovu uhnul k shintoovy.
------------------------------

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Shintoa přenesly do jeho pokoje. Usadili ho do křesla s vysokým, položeným opěradlem a širokými opěrky na ruce. Byl při vědomí, ale nedovedl pohybovat prsty, ruce se mu třásly, když jimi chtěl pohnout, hlavu neudržel padala mu z ramene na rameno a jeho bělostné bledé tělo, zahalené v mnohovrstvých kimonech bylo oslabené a nepohyblivé.

" Pane, přišel pan Kyoshi." řekl nějaký sluha a s úklonou vycouval z místnosti. Do ní hned na to vyšel Kyoshi. Nepatrně se usmíval a počkal, až se dveře za ním zavřou. Teprve potom pomalu přešel k Shintoovy. Ten nepatrně pohnul hlavou a jeho ruka se zatřásla, když se jí pokusil pohnout, Kyoshi však jeho ruku jemně pohladil, na znak, že se nemusí hýbat a posadil se na malou stoličku vedle jeho křesla. Shinto po něm zašilhal.

" Císař mi tě přidělil." řekl, stále s úsměvem "Mám přepisovat tvá slova."

" Nebudu nic diktovat." řekl Shinto a odvrátil hlavu na druhou stranu "Je mi lépe, léčím se rychle."

" Myslíš, že tohle bylo vyjímečné?" zeptal se Kyoshi "slyšel jsem doktora říkat, že...."

" Dost." přerušil Shinto ostře Kyoshiho a jeho ruka se znovu zatřásla.

" Myslíš, že mi budeš rozhazovat?" zeptal se Kyoshi a jeho úsměv rostl "Jsi stejný jako já, neuposlechnu tvých rozkazů, pokud neprospějí cisáři." mírně se ke Shintoovy naklonil, aby viděl do jeho odvrácené tváře, ta však byla stejně nehybná, jako jeho tělo. Jeho oči se však kroutili ve zlobě.

Dveře se najendou otevřeli a do místnosti vešel sluha. Kyoshi se otočil, když se ukláněl

" Pane, přišel pan Tumiko." řekl a znovu z místnosti vycouval. Potom vešel pan Tumiko, císařský doktor.

" Pane Kyoshi." uklonil se a přešel k Shintoovy. Kyoshi si mezi tím stoupnul a kousek poodstoupil. Tumiko, když stál u Shintoa, se uklonil i jemu a potom měřil jeho teplotu. Do pokoje mezitím vplul hlouček služebných, které nesli několik táců. Doktor, když zjistil, že Shinto nemá teplotu, vzal do ruky jednu s mystiček a přiložil ji k jeho ústům, vysvětlil mu, co to je ale i přez to Shinto trhnul hlavou, až se mystička svezla z jeho úst. Tumiko však nerozlil ani kapku. Přidržel Shintoovy hlavu a tekutinu mu vylil do krku. Pot rychle i druhou a třetí. Nakonec položil na vysoký stoleček vedle jeho křesla čaj a s úklonou vyšel z pokoje.

Aemi za sebou zavřel dveře. Jeho dlouhá, jindy upravená a dopnutá svrchní yukata byla povolená a povyslá. Přešel k Shintoově křeslu a posadil se na stoličku, pohlédl na nevypitý čaj, hořící svíčky a vonné tyčinky na vysokém stolečku vedle něj a poté se zadíval na pobledlou pokožku na jeho tváři. Jeho dech se nepatrně zachvěl, když k němu Shinto pohlédl.

" Bál jsem se." řekl s sklonil pohled. Ucítil, jak mu Shinto svými roztřesenými prsty hladí jeho ruku. Poté však jeho ruka ochabla a spadla vedle jeho křesla "Shinto" vykřikl přidušeně Aemi a rychle jeho ruku sevřle do svých dlaní. Jeho kůže byla jemná, jako hedvábí a působila křehce na dotyk, jako-by se měla protrhnout. Aemi jeho ruku opatrně položil zpět na široké opěradlo a snažil se zahystit jeho pohled, Shinto však měl zavřené oči a vypadal, jako-by spal.

" Noci krátí se, když smíme, se viděti. Noci delší a delší se stávají, když oči mé tě nevídájí." pronesl tiše, šeptem "když necítím tvou vůni jemnou, když nevidím tvou tvář krásnou, když neslyším tvůj hlas překrásný, přepadá mne steskl strašlivý..." jeho slova odezněla do ztracena "Zůstaň a nechoď..."

Aemi, jenž až doteď upíral pohled někam na jeho částečně odhalený krk, vzhlédl o něco výše, na jeho nzní otevřené třpitící se oči a ucítil, jak mu po tvářích rychle stéká slza. Shitoova ústa se nepatrně, skoro až si toho Aemi nemohl všimnout, zkroutila do úsměvu, ale rychle zase ochabla. Jeho hlava zase spadla na stranu a jeho ruka na opěradle se znovu zatřásla. Aemi však svou přitiskl na jeho a nedovolil mu ji zvednout. Sklonil hlavu a jemně políbil jeho dlouhé prsty

" Musím..." zašeptal "Ale nebudu daleko a nenchám tě dlouho samotného."

" zůstaň." zaškemral znovu Shinto a jeho třesoucí se dlouhé prsty se Aemimu lehce omotaly okolo jeho ruky.

" Ještě chvíli." řekl Aemi "Ale když zde dnes budu déle, zítra tě neuvidím. Radši dnes méně a zítra stejně."

Shintoova hlava klesla ještě více a v nesrozumitelných slovech tiše vydechl. Jeho hrudník se nepatrně nadzdvihával a zase klesal, víčka již byla zavřená a suchá ústa pootevřená v nevyřčených slovech. Aemi si stoupnul a optarně Shintoovy vyndal polštář, jenž měl za hlavou. Položil mu jej do klína a znovu se posadil na stoličku vedle jeho křsesla.

Shintoovy ruce se jemně třásli, jeho oči vypadali propadle a v chabém osvětelní jeho komnaty, se ztrácel ve tmě, jako-by mizel.

" nechci tě ztratit." zašeptal tiše Aemi "já..." jeho hlas zněl zloměně "Chci tě milovat více a více."