Proč ležíš jako bez duše
proč tvé rty vypadají suše?
Proč nehladíš mne po tváři,
proč oči tvé
nezaří?
" Dejte mi ten čaj." řekl Aemi a vzal tác s miskou do rukou "Odejděte." řekl a služebnistvo, stojící před Shintoovimi dveřmi se s úklonou vzdálilo. Aemi nohou odsunul dveře a vstoupil do Shintoovi místnosti. Shinto se opíral o stěnu vedle posuvných dveří na balkón ahlavu měl spadenou na rameni, kolem sebe měl několik pergamenů a na sobě měl jen dvě spodní kiomna, jenž měla stříbrnou nití vyšívané límce. Všechny ostatní leželi u sbaleného látkového lůžka. Aemi položil tác s čajem na nízký stoleček a vydal se k Shintoovi. Sklonil se nad ním, ale nemusel se ho ani dotknout a i přez to, že se choval velmi tiše, sebo Shinto jemně škubnul otevřel oči. Aemi se usmál.
" Když se můj sen stočil ke konci, ucítil jsem tvou vůni." řekl Shinto omámeně spánkem a pousmál se na Aemiho.
" Drahý Shinto...." Aemi ho zlehka pohladil po tváři a pomohl mu vstát "Přinesl jsem tvůj čaj." řekl a šel ke stolku. Posadil se k němu a čekla, až se k němu posadí i Shinto. Ten se k němu pomalu došoural a překládal při chůzi konce kimon. ospale se posadil a poptáhl vůni čaje do nosu.
" voní zvláštně." řekl s úsměvem a vzal do ruky mystičku. Usrknul si a odložil čaj zase zpět na tác "Ale ty voníš lépe." usmál se na Aemiho. Aemi se potutelně a šťastně usmál a sledoval. Jak teď už plnými doušky pije čaj z mysky. Když znovu pokládál mysku zpět na podnos, uklouzla mu ruka a myska se řinčením dopadla.
" Shinto?" zeptal se trochu zaraženě Aemi, zvyklý na to, že jeho pohyby vždy byly čisté, sebejisté a nikdy mu nic nepadalo z rukou " Děje se něco?"
" jsem jenom rozespalý." řekl a promnul si oči, podíval se však na své ztuhlé konečky prstů. Aemi je rychle vzal do svých dlaní a promnul mu je.
" mám takový pocit..." řekl Shinto. Nemluvilo se mu nejlépe, jeho hlas ztratil jiskru a slova zněla otupěle a jako-by huhlavě "... necítím se dobře." řekl a pohlédl na Aemiho. Ten rychle vstal
" Seď u stolu, nehýbej se." řekl "zavolám pomoc."
Přešel ke dveřím a odsunul je. Cíp jeho oděvu zmizel Shintoovy z očí. Jeho ruce se začínali třást a byly ztuhlé.
" Ne." vydechl " Aemi..." na chodbě se ozvaly kroky. přispěchalo služebnistvo a zaujalo své původní místo, ale byl slyšet, jak dřevěné boty nervózně podupávají. za chvíli se ozval rychlý běh. Aemi vběhl do místnosti jako první, za ním dva rádci a jeden pobočník doktora.Ten rychle přispěchal k Shintoovy, kterému padala hlava na stranu, jeho již skoro bezvládné ruce leželi na nízkém stolečku a jeho tělo se jemně třáslo.
" Pane, uklidněte se." řekl pobočník doktora a jeho třesoucí se ruce mu vložil na klín. položil její dozadu a hlavu mu podložil na polštář od stolu. několik služebných, jenž nakoukly do místnosti rychle přiběhly na jeho pokyn a odsunuly stoleček stranou "Sežeňte doktora." řekl pobočník
" Císařského." dodal rychle Aemi. Jeho obličej byl chladný a bez citu. Shintoa to zamrzelo, ale byl si vědom toho, že nesmí dát nic znát. Jeden rádce odešel z místnosti a pobočník narovnal Shintoovy nohy, na kterých se klečel. Pokusil se zdvihnout silně se třesoucí ruku.
" eeeaaaaiiii." Pobočník však jeho ruku vrátil zpět na původní místo, sklouzlou na břiše. Shinto zachrčel a pokusil se lépe nadechnout. Aemiho obličej teď již nevypadal chladně, ale bylo vidět, jak se přemáhá, jeho oči se kroutili v obavách, ústa však zůstávala pevně sepjatá. Ruce měl schované v předlouhých rukávech. Stál jen kousekd od Shintoa, jehož tělo se třáslo. Znovu zahrčel a pobočník mu ruce položil kolmo k tělu. Rukou mu vjel na hruď pod rozvázané kimono a Aemi najednou pocítil příval žárlivosti. Ani on se ještě nedotkl jeho hrudi a přitom na to má větší právo než tady ten nezkušený pobočníček doktora.
Na chodbě se ozval běh dřevěných sandálů a dveře se ještě více odsunuly. Doktor, očividně přichystán ke spánku v rozevláté yukatě, přispěchal k třesoucímu se Shintoovi na zemi. Aemi si teď již zakrýval ústa svými dlouhými prsty. Ustoupil ke stěně a bylo vidět, jak by nejraději buď utekl, nebo padl na kolena vedle doktora a snažil se Shintoa, jehož obličej nabyl naprosto zoufalého a vystrašeného výrazu, uklidnit. Doktor když zjistil, že se Shinto dusí, uchopil jeho ruce v dlaních a párkárt s nimi zapumpoval k tělu a zpět na zem.
" Pane Anabi, musíte se uklidnit." naléhal a naposledy zapumpoval s jeho třesoucími se rucemi "Vše bude v pořádku, uklidněte se prosím." Shintoova víčka povysla, nezavřela se však. Doktor se nad něj naklonil a snažil se mu podívat do očí. Shinto se začal znovu dusit a tak s jeho rucemi znovu zapumpoval.
Ve dveřích se ozvaly další kroky a Aemi, jenž bral jakékoli vyrušení, jako vysvobození, aby se nemusel dívat, jak se Shinto dusí na zemi před ním, pohlédl na Kyoshiho, jenž stanul v široce odsunutých dveřích. Jeho obličej vypadala překvapeně, jeho brada povysla. Ruce schoval v teplé yukatě spadané v loktech. potom se zahleděl na Aemiho, který se úporně snažil vypadat jako-by mu na Shintoovy zase až tolik nezáleželo. Uklonil se a přešel k němu
" vaše vísosti." pozdravil a znovu rychle uklonil "Mohu...." znovu se v obavách zadíval na Shintoa. Tohle neplánoval, jeslti nyní umře a kuchař dostane strach... měl se zeptat, kolik prášku má použít ... "mohu pro vás něco udělat?" zeptal se a znovu se podíval na Aemiho
" Ne." hlesl Aemi zlomenějším hlasem, než plánoval. Kyoshi teď vypadal překvapeně, ale na jeho obličeji se rychle objevil onen strach, který předtím. Aemi si popotáhl límec jednoho kimona, které mu povyslo a přešel k nízkému stolečku. ve zmatku, který v jeho hlavě panoval, vzal do ruky jeden pergamen, stočil jej do ruličky a vydal se ven z místnosti.
Doktor se Shintoovyma rukama stále pumpoval, ten však vypadal, že je mu lépe. Jeho oči se však zavíraly čím dál více. kyoshi přistoupil o pár krůčků blíže, strach z jeho obličeje vyprchal, jen v očích zůstal malý stín. Doktor přestal pumpovat a ruku mu přiložil na hruď, lehce zatlači, jak nedokázal nahmatat jen slabě bijící srdce.
pokojem zavládlo absolutní ticho. Služební se neudrželi a nakukovaly do pokoje, Doktor stále držel ruku na Shintoově bezvládné hrudi, Kyoshi stál u jedné jeho rozpřáhlé ruky ležící na zemi a Doktorův pobočník seděl z druhé strany.
" Jeho Srdce bije slabě." řekl Doktor po chvíli "Je však velice silné."řekl. Potom se nad ním lehce sklonil. Dlaň mu přiložil na bradu a čekal, až na její hraně ucítí jeho dech.
Aemi dorazil do svého pokoje, vykřikl na služebnictvo, aby se klidilo a rychle za sebou zasunul prve papírové a potom i dřevěné dveře. Jeho pokoj byl chabě osvícen, neboť služebnictvo pozhasínalo většinu svící, když odešel. Aemi rychle a velmi nervózně otevřel dveře na balkón a vyšel ven, do chladné noci. Přešel až na samý konec balkónu tak, aby viděl na protější křídlo paláce, mezi kterými se rozprostírala propast se stromy a keři a snažil se rozeznat jakýkoli pohyb, či stín na papírových stěnách Shintoova pokoje. V tom se však po pár vteřinách zhasla všechna světla.
Aemiho pýchlo u srdce a zavřel nervózně oči, do hlavy se mu valila krev a cítil, jak navzdory chladnému vánku na balkóně, jeho tělo polívá horko. Uvědomil si, že dýcha velmi přerývaně a krátce.
Otočil se a vydal se zpět do svého pokoje. Padl na vyvýšené, měkké lůžko tváří do dek a snažil se nemyslet na Shintoa, v hlavě mu však běhaly šílené představy, kde Shinto ležel mrtvý ve svém pokoji, nebo se stále dusil, nebyl tam nikdo, neboť všichni odešli. Doktor prohlásil, že mu není pomoci. neměl odcházet. Aemiho tvář se skřivila v bolestném šklbu.
Copak ho opravdu miluje? Copak se opravdu zamiloval so jeho obrazu, těla, do jeho duše a slov? Copak mu oprvaud, propadl srdcem? V jeho hlavě vířili myšlenky, ale vyčerpání na sebe nedalo dlouho čekat. Neobtěžoval se s vyslečením kimon, prostě jen zůstal ležet a nechal se zmoct únavou a vyčerpáním.