Urostlý mladík se splývavími, až nepřirozeně dlouhými a bílími vlasy se pohyboval rychle a tiše chodbou. Dlouhá, ležérné povyslá, svrchní, teplá yukata za ním plula po obyčejné dřevěné zemi, na ramnou mu vyseli pouze dvě spodní yukaty s prošívanými límci, černé s červenou výšivkou na překladu. Nádherné vlasy měl svázané poze jedinou šnůrkou, jenž mu sklouzla do půli zad. Jeho překrásný obličej se potutelně usmíval, v jeho očích však plápolali zlostné ohýnky. Lidé v obyčejných yukatách ho míjeli s překvapením a úklonami, uhýbali mu z cesty a on jim nevěnovl žádný pohled, nevšímal si jich.
když tento překrásný mladík vstoupil do kuchině a rozhldél se, několik kuchařek, kuchařů a služebných u dveří se na chvíli zastavilo v práci, rychle však pokračovali, když uviděli jeho až zlovostný pohled. Prošel kolem velkých hrnců a kotlů a přešel až na druhou stranu místnosti, svrchní yukatu si pohodil na ramena, aby si ji tolik nezašpinil o zdánlivě špinavou zem a odsunul papírové posuvné dveře s natrhnutými okýnky. Hovor v místnosti se zastavil, tři muži k sobě otočení čelem, jenž rozmlouvali nad nějaými pergameny a pztlíčky s kořením se ohldély na urostlého mladíka
" pane Kyoshi!" vykřikl překvapeně muž v bílé zástěře a rychle pokynul dvoum mužům, aby odešli. Ti vzali váčky a pergameny a zatímco jim klouzali z rukou a padali na zem, rychle spěchali z místnosti. Když se dveře zavřeli, Kyoshi přešel blíže k muží se zástěrou
" Co si vaše urozenost bude přát?" zeptal se muž v úkloně
" jak nehostinné a stinné místo..." skřivil úsměv Kyoshi a prohlížel si špinavé stěny a chabé, chudé vybavenní pracovny hlavního kuchaře poddaných " kde je tvůj nadřízený? Pán Císařské kuchině?"
" Jel na trh pane." řekl, stále v úkloně kuchař "Pokud mohu něco...."
" Ano můžeš." řekl zostra Kyoshi "Nechal mi tu něaké .... Koření." při posledním slově se jeho ústa znovu nepatrně zkroutila do úlisného úsměvu "Tajné...." odtušil a díval se na stále skloněného kuchaře, ten se narovnal a podíval se do jeho tváře
" Máte na mysli..." v očích byl vidět strach a údiv, jeho obličej byl ledově zastaven v hrůzném výrazu.
" Ano." řekl "Nejspíše myslíme jedno a to stejné." řekl a sledoval, jak se muž otočil a přispěchal ke stolu, kde stál malý šupletník. otevřel dvě zásuvky, než se zarazil.
" Pán ji má u sebe v pracovně." řekl a bázlivě se zadíval na Kyoshiho. když uviděl jeho velmi ledový a klidný pohled, zhrozil se ještě více "Zavedu..... já... pane, prosím... vás, já... zavedu vás tam." vykoktal naprosto zmateně a vyběhl ze dveří. Kyoshi ho následoval. Šly zase zpět tam, z kama předtím přišel, kuchař spěchal, skoro, jako-by běžel. Nervózně si mnul ruce a nepřítomně se díval do stropu, když šel. Za nedlouho už vešli do císařské kuchině a tou rychle prošli ke zdobeným dveřím na konci. Kuchař se zastavil a nervúně se uklonil. Kyoshi vešel jako první, když otevřel dveře, chlavní kuchař vzhlédl
" Teď jsem přijel." řekl "řekli mi, že jste mne hledal, pane." věnoval kyoshimu rychlou úklonu. Kyoshi pohlédl na nervózního kuchaře za dveřmi
" Už tě nebudu potřebovat." řekl tiše a zatáhl za sebou dveře, takže v místnosti osaměl spolu s kuchařem. Ten přešel k malému šupletníku na stolku u stěny a povytáhl jeden malý šuplíček
" Mám přesně to, co potřebujete." řekl "Mluvil jste však ještě o dalším...."
" Ano." přerušil ho kyoshi a jeho obličej nabyl spokojeného, úlisnému pohledu, když si od kuchaře bral hedvábný fialový pytlíček s nějakým práškem uvnitř "Tohle zbaví člověka pohyblivosti." řekl a roztáhl šňůrku pytlíčku, aby se podíval dovnitř "potřebuji něco, co člověka dokáže zbavit smyslů, z čeho propadne do šílenství."
" Pane, bez urážky, nic takového neexistuje." řekl kuchař. Narozdíl od předešlého kuchaře vypadal sebejistě a nebojácně " Leda že by jste vyžadoval pomalý proces...." podíval se k šuplíkům za stolem.
" za jak dlouho by člověk propadl šílenství?" zeptal se Kyoshi a pozdvihl bradu. Jeho svrchní yukata znovu sjela k loktům.
" Je to pomalý proces," zopakoval kuchař. "Propadá mu postupně, ale úplné, nevratné šílenství přichází, až měsíc šestkrát doroste." řekl a otočil se k šupletníku "Obávám se, že nemám dostatek dávek." pootevřel jeden šuplík. Kyoshi přešel blíže ke stolu a položil na něj fialový váček. kuchař se otočil a podával mu, v bílém kapesníčku zabalený, jakýsi kořen. Kyoshi se jen naklonil, nevzal jej do ruky.
" Jak se podává?" zeptal se a pohldél na sebejistého kuchaře
" přidává se jako koření do jídla." řekl kuchař "Člověku je po prvních podání nevolno a později propadá do horeček." Kyoshi si od kuchaře vzal ten kořínek "Musí se podávat každý týden, pravidelně. Účinky podání vyprchají do dvou dnů, následující dny, až do dalšího poddání, je člověk v pořádku, ale týden co týden přichází o smysli čím dál hlouběji."
" Dobrá." řekl "Kolik je potřeba dávek, kolik jich máš ?"
" Mám dávky na tři měsíce." řekl kuchař "ale samořejmě seženu další."
" Co nejrychleji." řekl "Měj je nachystané, ještě se domluvíme." řekl "potřeboval bych poslední věc." vrátil kořínek kuchaři "potřebuji něco, po čem dokáže člověk zapomínat."
" Nevratně?"
" Nevratně." kuchař již vypadal docela nejistě "Samozřejmě to nepoužiji proti tobě." na kyoshiho tváři se objevil úlisný pohled
" Pane..." odmlčel se kuchař "ani zde není rychlý účinek." polkl "proces trvá šest dorostení měsíců a člověk zapomíná jen nepotřebné věc." pohlédl na kyoshiho "Takto otupený mozek člověka už by nebyl schopný fungovat." řekla kyoshi se teď velmi spokojeně usmíval. kuchař se obrátil k šupletníku a položil na stůl, vedle prvního kořenu, druhý kořen, delší a na pohled tvrdší.
" Všechny procesy mají šest měsíců." řekl tiše, jako-by pro sebe "Jen proces nepohyblivosti má krátkou dobu trvání
" I tento proces může mít šest měsíců." řekl kuchař a znovu otočil se k šupletníku. Ukázal mu zase další kořínek "Ten prášek je pohým extraktem. Když se i tento kořínek nastrouhá do jídla, člověk pomalu ztrácí pohyblivost."
" Nenávratně?" zeptal se dychtivě Kyoshi
" Po šestím dorostení měsíce." kuchař teď již vypadal nejistě a vystrašeně, neodvažoval se však dát nic najevo a snažil se vše skrýt.
" Dobrá." řekl Kyoshi "Velmi dobře." podíval se na kuchaře, který sklonil pohled, jako-by v úkloně "prozatím mi bude stačit extrakt, měj vša přichystaný i tento kořen." řekl s úsměvem.
" Když dovolíte pane." řekl kuchař a položil kořen na stůl, vedle ostatních dvou kořínku " Když podáte tyto tři kořeny jednomu člověku, zkončí jako ochrnutý šílenec, který zapoměl mnoho věcí."
" Ano." řekl zasněně kyoshi "Přesně tohle potřebuji." jeho tvář vypadala klidně, radostně a velmi spokojeně. Vzal do ruky fialový váček s extraktem "Veškeré jídlo a pití, které půjde do pokoje mladého Shintoa, nechť je prve posláno do mých komnat." rozkázal a kuchař se uklonil v souhlasu "Nikdo se nesmí nic dozvědět." řekl a otočil se. Zasunul za sebou dveře. Kuchař vysunul jeden šuplíček, vyprázdnil jeho obsah do vedlejšího šuplíčku a do něj poté uložil všechny tři kořeny. S povzdechnutím se zadíval na dveře, kterými kyoshi odešel a zakruotil hlavou.